Vzpomínala jsem na léto, kolik jsem toho zažila, uvědomila si, že mám své životní jistoty(to je pro mě prostě definice štěstí)-mám milující rodinu, domov, přítele, jsem na škole, ...
Pak jsem přijela do bytu, vybalila, zasedla k počítači a to mi náladu srazilo na bod mrazu-tam, kde je teď:
Chtěla jsem se podívat na studentskou poštu a se zděšením zjistila, že webový server naší školy je úplně předělaný a já se v něm absolutně nevyznám! Je to až tak hrozné, že za Boha nemohu přijít na to, jak si přečíst(a hlavně KDE?!) svou příchozí poštu!
HLAVNĚ ŽE VÍM, JAK NAHRÁT SVOU PROFILOVOU FOTKU! ty vole.. :/
To mě neuvěřitelně rozčílilo, navíc tu není nikdo, kdo by mi pomohl (jediné, co mi trochu pomohlo, byl email od spolužačky, která se nemůže dostat na stránku s testy z hudebky-tedy nejsem jediná, kdo je ztracen)
A další rána: těšila jsem se, že půjdu s kamarádkou na ples a právě zjistila, že se mnou nepočítá. Holt jde s někým jiným, no. A já zjistila, že nemám s kým jít a připadám si teď šíleně sama! Opuštěná! Můj Ráďa mi napsal, že jede za Maminkou a já tam sama "nepudu"! Sedím sama v opuštěném bytě... Vlastně nejsem sama-jsem opuštěná se svým opuštěným bytem! Jsem na tom tak hrozně, že si začínám zpívat trapnou písničku od Akona :D Vážení-představuji Vám svou první podzimní depresi! Projevuje se záchvaty trapnosti, a tak už raděj nic nepíšu, jdu si nalít Cinzano a koukat na LZ (=lacinou zábavu, jak tomu říkají moji rodiče).
Přeji Vám málo podzimních depresí!
PS: Už mě trochu znáte, takže to všechno opět berte s rezervou;) :D Hezký večer!:)
PS2: název článku "krocan" nic neznamená. Prostě jsem jen nevěděla, jak ho pojmenovat :P