V nostalgii

Krásnou sobotu Vám všem!
Jak užíváte víkend? Máte na večer něco v plánu? A co Mikuláš? Jdete třeba někdo za andílka nebo čerta?:)

Já jsme byla včera na dvě hodiny ve školce-zrovna když u nich byli na návštěvě Mikuláš s čerty a andělem a byl to neuvěřitelný zážitek! Ten úžas v očích dětí a zároveň obrovský respekt a strach:) A i přesto se z těch minimálně třiceti malých dětí našly pouze dvě, které jejich návštěva rozplakala a bezpečí našly u paní učitelky v náruči.
Bylo to vlastně poprvé, co jsem tohle viděla z jiné strany, z jiného pohledu. Vždycky jsem byla já ta, která pokorně stála před Mikulášem a přeříkavala mu básničku, skákala přes čertovu metličku a obdivovala a zbožňovala toho krásného andílka:) ... smutné.
Stejně tak jsou vesměs smutné vánoční nákupy, které jsme s Maminkou dnes dopoledne podnikly. Už žádný Ježíšek a žádné tajemství vznášející se nad Štědrým dnem. Letos je to úplně poprvé, kdy jsem si všechny dárky vybírala sama a díky aspoň za to, že část z nich jsme byly dnes koupit s Maminkou společně a nenakupovala jsem je sama..

V této nostalgické náladě Vám chci ukázat pár svých nových módních kousků, a pak už jen po zbytek dne pít čaj nebo svařák, péct perníčky a pokračovat v činnosti viz. poslední foto

Tuto košili jsem pořídila v second handu, kde zrovna v ten den měli na vše slevu 50%!

Taky mi přišla výhra z giveaway na suziestyle . Šátek i korálky mi přišly v jiné barvě, než bylo v soutěži uvedeno, ale já jsem za to jenom ráda! Původní-žlutá-barva šátku se mi totiž moc nelíbila, ale tato je opravdu krásná!

.. a korálky v bílé barvě:)

No a takhle pomalu vzniká mé mistrovské dílo :D kdo čte můj blog pozorně, nepochybuje o tom, co to bude:) :


PS: to je fakt neuvěřitelné- Jsou to tři týdny, co mám nabarvené vlasy a vidíte ty příšerné odrosty?:/ Jsem zvědavá, jak dlouho mě to takhle bude ještě bavit.. ve čtvrtek jdu tedy opět ke kadeřnici a asi se zrovna objednám na za tři týdny znovu...:/

Je na čase

si něco uvědomit. Mám spoustu práce, spoustu zájmů, spoustu lidí kolem sebe, kterým se chci věnovat, ... Prostě jsme si vědoma toho, že je třeba si život užívat.
Svůj blog jsem vždy vedla zodpovědně a na téměř každém článku (tak z 80%) jsem dělala hodiny... , aby byl opravdu kvalitní, zajímavý, bylo v něm mnoho fotografií, které sice nikdy díky mému foťáku nebyly kdoví jak úžasné, ale i přesto jsem se snažila dělat je hezké...
Jsem Šťastná za to, že moje snaha přinesla, pro mě naprosto překrásné, číslo- téměř 8O followers a přes sto návštěv mého blogu denně...! MOC VÁM DĚKUJI :)
Ale když to poslední dobou vidím- jak ostatní blogerky vkládají na blog příspěvek obsahující jednu fotku a dvě věty a přes to mají odezvu v podobě 30 komentářů, je mi to líto. Ráďa mi říkal, abych tenhle článek napsala, už hrozně dlouho..no je to tu..
Já už teď prostě nemám tolik času, jako jsem mívala, abych dělala jeden článek 2 hodiny a pak dostala třeba 5 (i když opravdu nádherných) komentářů (kterých si šíleně vážím!) (no vemte si to-např.: 150 návštěv denně=5 komentářů-takové dost nepřímo úměrné je to.) Asi úplně každá blogerka potřebuje nějakou odezvu na svou práci-aby měla pocit, že Její vynaložená práce, snaha, čas,... že to za to stálo a taky aby věděla, jak dělat blog dál, co zlepšit, co je dobré/špatné,... A v mém případě mi moje snaha(ale hlavně vynaložený čas) vzledem k odezvě připadala přehnaná.
Jen tak mimochodem by mě zajímalo-co Vy, holky? Jak dlouho průměrně trvá, než vytvoříte post?:)
Jsem si jistá, že spousta blogerek mě v tomhle chápe a spousta mých čtenářů to zase nechápe... Možná by pomohlo, kdybych umožnila psaní komentářů anonymům, ale jak víte, to se mi nechce, tak je to se mnou těžký no...:D

Nechci, aby tento příspěvek vyzněl tak, že od teď kašlu na svůj blog a budu sem taky dávat jednu nicneříkající fotku a jednu větu k tomu:D, ale mé příspěvky budou kratší-což ale bude mít také své pozitivum- budu konečně přidávat příspěvky častěji!:)

Jestli mě chcete potkat, sedím neustále v páře v plaveckém areálu Hradec Králové. Venku se vydávám za rusku.

Včerejšek byl divnej. Michi vyhodila do vzduchu dvacetikorunu a už jsme ji nenašly, pak jsem shodila dekorativní zeď, dali mi něco do Zeleného čaje s banánem, mangem a melounem(tato kombinace prý měla být v pořádku) a bylo mi strašně špatně, že jsem musela nenápadně pod stolem sníst půlku rohlíku, protože díky koncertu na Tibetské mísy, kvůli kterému Nás vyhodili z čajovny, jsem si ani nemohla objednat jídlo. A neměly kešu oříšky. prokletý den.

-ten obrovský croissant je jen můj!

Na téhle fotce sice není nic vidět, ale přesto je podle mě skvělá! :D

A nesmí chybět DIY:
-náušnice s Eiffelovkou mi přivezli rodiče z Paříže a já na ně přivázala fialové mašličky:)

..a teď si jdu dát sushi na uklidněnou :D