Létem opilá

Fotky asi týden staré.
Na sobě: Tričko HM(399,-Kč), legíny HM (?), sandále Deichmann (?,-Kč), prsten CA (99,-Kč), brýle z obchůdku ve Španělsku (v přepočtu asi 200,-Kč), bunda (?), taška XXL ? (499,-Kč). -Dodávám co můžu, ale vše si bohužel nepamatuji:P


-Moje kočka zbožňuje módní časopisy!


-normálně nohy do X.
Přikládám recept na výborný pohár z jahod:

Opilý jahodový pohár

Pouze pro osoby starší 18i let!

(-napsat to sem musím a upřímně řečeno mi opravdu dost vadí, když vidím, jak nezletilí, především pak dívky, se předvádějí s tím, že pijí, a nebo dokonce kouří)

Ingredience:
500 g jahod, 1 pomeranč, 4 lžíce malibu, 150 g šlehačky, cukr vanilka, 200 g měkkého tvarohu, 5 lžic mléka

Postup přípravy: Jahody omyjeme, necháme okapat a očistíme je. Menší část ovoce odložíme stranou, použijeme později na ozdobu. Zbytek rozpůlíme nebo rozčtvrtíme. Neloupaný pomeranč důkladně omyjeme v horké vodě. Z kůry ostrouháme hoblinky. Plod rozpůlíme a z dužniny vymačkáme všechnu šťávu. Pomerančovou šťávu zalijeme malibu. Přelijeme přes pokrájené jahody a na 1 hodinu uložíme do chladničky. Smetanu osladíme a ušleháme. Do tvarohu rozetřeme mléko a lehce vmícháme do šlehačky. Ovoce vyrovnáme do pohárových sklenic, zalijeme šťávou a na ně dáme tvaroh. Ozdobíme celými jahodami a pomerančovou kůrou.

V orginálním receptu se místo Malibu přidává vodka. Já mám ale Malibu strašně ráda. Obzvlášť v poslední době je to můj milý společník:) S pomerančovým džusem mu prostě nelze odolat! A teď mám chuť experimentovat a dávám ho "všude", kam to jen jde. Jestliže byste však chtěli/y použít vodku, je potřeba šťávu osladit třemi lžičkami cukru moučka.

A takhle to pak vypadá:
Jestli zkusíte, dejte vědět, jak to dopadlo!:)

Krásné letní dny!:)

Naplánovaný týden

Přítel mi odjel do Chorvatska. Tedy to tu bez Něho musím nějak zvládnout-mám zařízenou brigádu na noční(za15 min už budu dělat:( ), budu mít koncerty, akce s přáteli, opalovat se, spát, a také si musím UŽ KONEČNĚ uklidit a uspořádat oblečení- v poslední době jsme si toho nakoupila hrozně moc a všechno se to teď válí po pokoji. Dnes jsem ještě byla u Babičky a zapátrala na půdě a v Její skříni a přivezla si další vintage kousky. "Už dost!" křičím!!!!!:D

Fotky:
Nejsou úplně kvalitní, ale je to příjemná vzpomínka na den strávený s přítelem. Nakupovali jsme, ale pouze pro Něho-nové kraťasy, plavky, boty. Hrdě píšu: Já si nic nekoupila!:)




Šaty po Mamince (a snad i Babičce?), pásek Orsay, Taška New Yourker, sandále second-hand, náušnice+brýle ?, náramky z různých obchodů,

Na náměstí

Včera jsem s nejlepší kamarádkou vyrazila do města. Záminkou byl nákup pantoflí a pro mě rtěnka.. Když jsem si totiž pročítala nové číslo ELLE, pohltilo mě nadšení z výrazně růžových rtů a já si vzpomněla, že jsem nedávno v jedné drogerii narazila na tužku/rtěnku na rty přesně v té barvě ve výprodeji za 29,-Kč. Musela jsem ji mít!:D K mému nadšení byla stále v regále a já si ji nesla ke kase. A k mému obrovskému nadšení mě prodavačka požádala o 5,-Kč! Koupila jsem si tedy rovnou alespoň dvě a vesele odcházela z obchodu. I kamarádka sehnala pantofle a dokonce s cenou o 25% levnější díky speciální akci..:) Její blog najdete ZDE




-detail náušnic. foceno den-dva před tím..
Na sobě mám: Nové šaty od Suzie from suziestyle ; kabelka second-hand; balerýnky Orsay, prstýnek Robotique a náušnice, tuším, HM (dárek od mého přítele-vzpomínka na den s Ním strávený v Praze:))
Rtěnka Essence.
PS: A lidi zase koukali, otáčeli se, zírali, ukazovali si. Zajímalo by mě, jak reagujete na to nevkusné očumování ostatních-mně to prostě nedá jen tak projít a dělat že nic nevidím. Když mám dobrou náladu, tak se jen sebejistě usmívám a je neuvěřitelné, že i když se na dotyčého "čumila" podívám, stejně kouká dál a vůbec mu/ji to není trapné! Bohužel, když mám špatnou náladu, tak se občas neudržím a jsem i sprostá-a to vím, že bych neměla..jenže mi to příšerně vadí.

When I was small, I wanted to be a princess

V sobotu jsem měla brigádu na zámku. Mým úkolem bylo oživit známou keramičku Helenu Johnovou a provázet skupinky turistů po několika místnostech v krásném zámku v Novém Městě nad Metují, kde jsem je posléze předala další oživlé postavě atd.. Tato, pro mě zábavná a poměrně slušně výdělečná práce, vyžadovala i nezbytnost přizpůsobit svůj vzhled- A TO BYLA VÝZVA PRO MĚ!:D Nahřála jsme kulmu, nalepila umělé řasy, namalovala rudé rty, vytáhla perly, oprášila klobouk a navlékla ty velké černé šaty s kanýry nahoře.. Mé přání z dětství-stát se princeznou- se téměř vyplnilo.. Každopádně jsem se tak cítila:)


-vážená paní Helena:D Opravdu mnohokrát jsem musela svůj záchvat smíchu chtě-nechtě držet.:D Můj přítel hrál Viléma-služebníka se kterým jsem měla sehrát krátkou etudu. Když už jsme měli asi dvacátou skupinu turistů, uvědomění si té trapné situace, že můj milý mě stále, rádoby vznešeně, oslovuje, drahá Heleno, a naučené věty jako "aaa, omluvte mne, náš pan hrabě mne ještě potřebuje..." drmolí stále totožně a dokola, ve mně evokovalo příšerný záchvat smíchu, který jsme musela před udivenými turisty dusit, co to šlo... Nakonec se mi to naštěstí povedlo, ale od té doby jsem se při naší scénce na Něj prostě nemohla dívat:D:D

-fotky ze Zimní zahrady navržené Dušanem Jurkovičem.
Provádět jsem musela také po terase, které byla pěkných pár set metrů vysoko. Vzhledem k mé akrofobii jsem turisty musela požádat nikoliv aby mě následovali, ale aby vstoupili na terasu beze mne... že je počkám hezky uvnitř:D

-a aby se neřeklo :D, tak nakonec fotka alespoň jednoho "mého díla":)

• A co Vy? Také jste se, jako malé, chtěly tolik stát princeznou?:)

Prázdniny jsou ve vzduchu!

Před několika dny jsem si naplánovala pátek, který silně zaváněl prázdninami:

Ráno jsem jela s Maminkou do Polska (hranice jsou hned vedle). Tam jsme si prošly trhy, obchody, stavily se v cukrárně, nakoupily laky na nehty a rtěnky nejrůznějších barev a moc jsme si to užily:)

Pak jsem měla schůzku kvůli brigádě, která proběhla úspěšně, a já se rozhodla setřít los, který jsem nosila v peněžence už několik měsíců. Vyhrála jsem 1o,-Kč (což byla cena losu:D)

Co Vy, koupily/i jste si někdy los a vyhrály/i alespoň o něco víc, než já?:D

Pak zpět do republiky na oběd-objednala jsem si výborného (tentokrát ne losa, ale) lososa.(:D) (a to mi připomíná:všem chci doporučit obchod v nejvrchnějším patře v Palladiu-když vyjedete po schodech, tak napravo. Nevím, jak se jmenuje, ale vím, že tam mají opravdu výborné rybí sendviče, obložené talířky,… !)

Odpoledne mě pak čekaly nákupy s mými mladšími sestřenkami. Nutně si prý musely koupit nové doplňky, laky na nehty a samozřejmě sladkosti:D

Zvláštní bylo, že mí maloměštští spoluobčané byli neuvěřitelně pohoršeni mými silonkami. Nedokážu pochopit, že takové silonky(podle mě ještě celkem "v pohodě") dokážou vyprovokovat takové pohledy! Už by mě to asi vůbec nemělo překvapovat.

Nakonec jsem přišla domů hrozně unavená… Pomazlila se ještě s kočkou Julií a zbytek večera proležela v posteli při sledování filmu Factory girl (česky Warholka). Ten doporučuji!

Přejmenovala jsem blog. Myslím, že "Jak to cítím" můj blog nejlépe vystihuje:)

Přeju Vám krásné počasí!:)