Trvalo to několik měsíců, než jsem se odhodlala zveřejnit tento příspěvek. Nakonec ale co?!-bude zábava! A tak se bavte při mých proměnách :D, které původně měly být módní, ale nakonec je to spíš o mé vizáži:
7.-8.třída. Objevuji značkové obchody jako Orsay, CA, New Yorker a Kenvelo:D Móda mě moc nebaví, ale toužím po "značkovém" oblečení:)
Můj největší zážitek byl, když mě jeden večer Maminka vzala do auta s tím, že jedeme nakupovat oblečení do Kenvela. K mému svátku. Měli tam zrovna nějakou akci kup za 2000,-Kč zaplať 1000,-Kč. (pamatujete?:D)
Ráda jsem vrstvila, nenosila doplňky, malovat se začala až v osmé třídě(připadala jsem si tehdy jako mrkací panenka-když jsem měla poprvé namalované řasy:D)
6. třída. x let jsem nosila vlasy sestřižené na mikádo. A milovala čelenky. Hlavně ty široké. Měla jsem snad všechny barvy, ale moje neoblíbenější byla ta tyrkysová na obrázku napravo.
Asi "nejlepší" období :D Období, kdy jsem chtěla být chiq! :D Návleky, perly, volné sukně ke kolenům a stále vrstvení a čelenky. Ovlivnil mě výlet do Londýna. Tady asi došlo k takovému mému módnímu zlomu, kdy jsem se začala o módu více zajímat.. (nedocházelo mi, že k tomu, aby byl člověk krásný a módní hezké oblečení nestačí! Na vlasy a make-up jsme vůbec nemyslela)
respekt mé zelené mikině, kterou jsem nosila pořád:D
Pomalu jsem si našla styl, který se mi líbil a bohužel se trochu lišil od toho, který měli rádi mí spolužáci a spolužačky. Strašně jsem si přála dlouhou sukni, a když jsem ji konečně objevila(je to ta růžová), tak jsme byla hrozně pyšná a vyšla si v ní do školy. Všichni na mě koukali, jak na debila a cestou domů se mi posmívali a křičeli na mě: "Princezno!". Šaty šly do koše a s nimi i moje odvaha nosit něco odlišného. Jak rychle jsem začala se svým stylem oblékání experimentovat, tak rychle jsem také přestala.
A přišla jsem na gympl, poznala nové lidi, nechala si udělat melíry, začala si žehlit vlasy, používat make-up a rozhodla se, že můj styl bude elegantní. Za to jsme teď hrozně ráda, protože spousta věcí, které jsme si v té době koupila, se dají krásně nosit i teď. prostě nadčasové kousky:)
Pak mě ale přestalo bavit být za "slušňačku". Chtěla jsme být Emo!:D Spolužáky a rodinu málem trefil infarkt. To byla tedy pořádná změna! Naštěstí(!!) mi to vydrželo jen asi týden:)
A pak jsem začala být opět trochu elegantní, ale už "neposlušná"... už žádná maminčina holčička.
Prvák až druhák na gymplu. Pochopila jsem, jaký je ten styl, kteří ti maloměšťáci, kteří mě za můj styl napadali, obdivují, a tak jsem začala nosit barbie styl, značky všude a hlavně aby byly vidět a stejně tak make-up-hlavně pořádnou porci! Kouřila jsem, jezdila na diskotéky a odměnou za to mi byla nesnesitelná namyšlenost, ztráta několika přátel, pomluvy, nepřirozenost a přízeň těch cool lidí! .. a to, že kdybych se teď takhle někde potkala, tak si dám přes pusu.
Na druhou stranu jsem alespoň zjistila, že takhle žít nechci a že to prostě nejsem já.
Poslední fotka je už přechod do normálního stavu:D Tam už jsem začínala být zase sama sebou:)
Tohle bylo divné období.opět Móda mě v tu dobu nezajímala, nebavila. Hlavně pohodlí! A tak nějak mi bylo i jedno, jak vypadám (včetně vlasů, make-upu) V tu dobu jsem si toho ani moc nekupovala, takže jsem prostě nosila to, co jsem už měla, kombinovala páté přes deváté a bylo mi to fuk. A není to tak dávno-řekla bych tak před rokem a půl.
Všechny mé doplňky ze 4.-7.třídy:D
Teď jsme konečně sama sebou. Přirozená. Jsem spokojená s tím jaká jsem, jak vypadám a co si oblékám. A za to, že jsem se našla nejvíc vděčím určitě svému Ráďovi. Jeho přirozenost a spontánost mě navedla na správnou cestu co se chování týče(na mé otřesné chování mě výrazně upozorňoval. A také na to, co si o mě ostatní myslí. Dnes se smíchem říká, že už "je to se mnou o něco lepší":/ :D) a Vy a Vaše blogy mi pomohli najít můj styl:) Má ráda patetické výjevy:D
PS: Ve svém story jsem zastihla jen taková ta nejzásadnější období:D Ve skutečnosti to bylo všechno trochu komplikovanější, to asi chápete:)
Zajímalo by mě, co Vy? Jaké bylo období, které se nejvíce lišilo od toho, jaké jste teď? (ať už vzhledem, nebo chováním)
úterý 28. září 2010
pátek 24. září 2010
Pozdravy z Anglie
Fotky jsou neupravené. Není na to čas:/
=každý z těchto kousků stál půl libry! (tzn. asi 15,-Kč!) (příště vložím fotografii účtenky.. jestli ji najdu:P)
Poslední dobou velmi často potkávám ženy s ježkem na hlavě. Nemám to ráda. Co to má být?
Dnes mi rodiče odjíždí na týden do Paříže. Volám: Volný kvartýr! Sláva!
V pondělí má můj Ráďa narozeniny. Bude oslava. U mě doma. honem schovat křišťálové vázy!:D
Máme byt! Budeme hospodařit, mít vlastní domácnost. Zítra se budou malovat stěny na světle zelenou a já koupila velikánskou slunečnici-tapetu.
Dnes jsem byla na první praxi ve školce. Předčila moje očekávání, protože ty děti mi nevadí.
V podvečer přistoupím k poslední fázi procesu Z brunety blondýnou.
Největší strach mám momentálně z vlasů paní na obrázku na krabičce s blonďatou barvou. Ačkoliv jsou neuvěřitelně světle blonďaté, mám obavy, zda už to konečně na mě bude pořádně vidět.
Stále nechytám na satelitu óčko, tak jsem přešla k vymoženosti jménem Televize online. achjo.
Pondělní první den ve škole mě chtěl zabít. Učila jsem od 8.15 do 18.15 téměř vkuse. Poprvé jsem něco snědla v 16.15. Já!
Vlasy mi padají už opravdu abnormálně. Podělaná štítná žláza ...
Zítra mám hrát 9 hodin na saxofon po tom, co jsem 4 měsíce nehrála. Upadne mi ret.
Zatím ahoj!:)
=každý z těchto kousků stál půl libry! (tzn. asi 15,-Kč!) (příště vložím fotografii účtenky.. jestli ji najdu:P)
Poslední dobou velmi často potkávám ženy s ježkem na hlavě. Nemám to ráda. Co to má být?
Dnes mi rodiče odjíždí na týden do Paříže. Volám: Volný kvartýr! Sláva!
V pondělí má můj Ráďa narozeniny. Bude oslava. U mě doma. honem schovat křišťálové vázy!:D
Máme byt! Budeme hospodařit, mít vlastní domácnost. Zítra se budou malovat stěny na světle zelenou a já koupila velikánskou slunečnici-tapetu.
Dnes jsem byla na první praxi ve školce. Předčila moje očekávání, protože ty děti mi nevadí.
V podvečer přistoupím k poslední fázi procesu Z brunety blondýnou.
Největší strach mám momentálně z vlasů paní na obrázku na krabičce s blonďatou barvou. Ačkoliv jsou neuvěřitelně světle blonďaté, mám obavy, zda už to konečně na mě bude pořádně vidět.
Stále nechytám na satelitu óčko, tak jsem přešla k vymoženosti jménem Televize online. achjo.
Pondělní první den ve škole mě chtěl zabít. Učila jsem od 8.15 do 18.15 téměř vkuse. Poprvé jsem něco snědla v 16.15. Já!
Vlasy mi padají už opravdu abnormálně. Podělaná štítná žláza ...
Zítra mám hrát 9 hodin na saxofon po tom, co jsem 4 měsíce nehrála. Upadne mi ret.
Zatím ahoj!:)
úterý 21. září 2010
Milý deníčku ..
21.9.2010
8:16
Už zase. Nechápu, proč zrovna lidé, bez známky jedinečnosti, nápadu a zajímavé osobnosti?! Kráčím nádražím a připadám si dnes hezká. Mám na sobě černé průhledné silonky s černými puntíky, černou sukni do poloviny stehen, která sahá do pasu, což ovšem zakrývá vypasovaná mikina s vycpávkami na ramenou a na vrchu s nabíranými rukávy. Má stejnou-tu krásnou růžovo-červenou- barvu,jako mé látkové polobotky, jejichž tkaničky a okraje jsou bílé a ladí s mými hodinkami a slunečními brýlemi. Brýle jsou trochu styl "Gaga"-nahoře rovné, velké a zvýrazněné zebřím proužkem nad sklíčky. Vlasy mám stažené do drdolu s ofinou a na uši jsem nasadila černo-barevné náušnice.
Přišla jsem na nádraží. Měla jsem jet autobusem do školy, ale ještě před tím si chtěla koupit koblihu ke snídani. Před obchodem stála parta asi patnáctiletých dětí. Všichni se na mě začali otáčet, ukazovat si, šeptat si. Nasadila jsem úsměv a dělala, že nevím o tom, že jsem středem jejich zájmu. Když jsem z obchodu vyšla, jako by už na mě skupinka čekala. Opět komentáře, pohledy, ... Co přesně říkali, nevím, protože se to v těchto situacích snažím neposlouchat, aby mě to zase tolik nemrzelo.
Až když jsem nasedla do autobusu, začala jsme si prohlížet ty ubožáky. Asi Vás to nepřekvapí. Děvčata: Každá měla kalhoty+tenisky. K tomu buď mikina, nebo lyžarská bunda (slyšely předpověď počasí? Hlásily 20 C!) Pyšnily se značkami z dílny DC,Horsefeathers a jedna dívka se vybavila botkami Converse ve světle růžovém odstínu k nimž doladila tašku stejné značky s nápisem Converse jak kráva. Vlasy buď v nízkém drdůlku, nebo volně splývající. Doplňky povýšily outfit o několik úrovní výše-stříbrný řetízek se srdíčkem, stříbrný náramek houpající se na ruce a několik prstýnku (tenhle je od kamarádky, tenhle od přítele, tenhle jsme si koupila sama,..)Make-upem vše dovedly k dokonalosti, když zvolily černé linky na spodní víčko a řasenku na vrchní řasy. A samozřejmě pořádnou porci korektoru(drží se zřejmě hesla: Hlavně ať je vidět!)
Chlapci: Volné jeany, mikiny od maminky k Vánocům a "..tu bundu Quiksilver, co jsem si tak dlouho přál."Jestli stále doufáte, že se zmíním o jediném chlapci z partičky, který opravdu jako frajer vypadal, čekáte marně. U nikoho z nich to nevypadalo přirozeně a TO je na tom to nejhorší.
14:32
Právě jsem nasedla do autobusu směrem domů. Moje nové domovské město se se mnou, ale nezapomnělo rozloučit. Na rozloučenou vyslalo pět šestnáctiletých kamarádů. Když jsem kolem prošla, příjemným tónem pronesli: "Ty krááávo!" a já mohla vesele odhopkat k autobusu. Mám teď záplavu nápadů, co na sebe! Těch nejbláznivějších! Mám chuť si vzít to, co je právě v módě, aby mě zítra zase každý ocenil! A já se zase cítila tak fajn, jako teď! Jako po dnešku! Jsem pyšná na to, že jsem jiná a že na mě všichni zírají! Je to super!
... teď vážně. Chci pryč. Chci zpátky do Anglie, kde na mě nikdo nekouká, nikdo se nestará a nikdo nepomlouvá. A jestli pomlouvali? Tak o tom nevím a tím se dostáváme k celé pointě: Když už nutně chce někdo někoho kritizovat a vymýšlet nej(h)různější "vtipné" poznámky, které by se mohli zalíbit dalšímu přihlížejícímu kamarádovi, ať to dělá tak, aby o tom střed zájmu nevěděl. K čemu to SAKRA je, když o tom ví? Fakt jde o to, aby se dotyčný odlišný cítil mizerně?
A nebo mám pro lidi, co tohle dělají, ještě jednu možnost: Ke člověku, ke kterému něco máte prostě přijďete a řekněte mu, že Vám připadá, že se například ta sukně k tomu saku prostě nehodí. Snad všechno je lepší, než to, co se tu teď děje!
Jasně, tímhle článkem k žádné celo republikové revoluci nedojde. Ale fakt bych si přála, aby si to přečetl alespoň jeden člověk, který tohle dělá a zamyslel se nad tím. Nebo to občas děláme všichni..?
Možná někoho z Vás napadne napsat komentář v tom smyslu, že já tady ty lidi také pomlouvám, ale doufám, že si uvědomujete, že je to úplně něco jiného. Je to anonymní a nikdy bych to těm lidem nedávala osobně najevo. Vlastně mi tady jde taky o to, jim to konečně trochu "oplatit", vyřádit se, vypsat tu zlost, to že mě to prostě trápí. Mě se jejich styl také nelíbí, ale z vnějšku ho respektuji.
Na sobě mám: boty, silonky, mikina a brýle vše Primark :D, přívěšek Clarie´s, sukni HM, triko Top shop, hodinky Playboy, kabelka David Jones, náušnice z Řecka.
A takhle jsem jela zpátky:
Konečně doma. S mojí kočičkou:)
Aspoň něco na tom dni bylo kladného-v second handu jsem objevila tuto čepici Dior za 70,-Kč!!!!! Jestli je to originál, to opravdu nevím :D, každopádně na ní žádný očividný fake znak není a já jí budu nosit elegantně-jako by byla pravá:)
Mějte se krásně! Děkuju, že Vás mám!
8:16
Už zase. Nechápu, proč zrovna lidé, bez známky jedinečnosti, nápadu a zajímavé osobnosti?! Kráčím nádražím a připadám si dnes hezká. Mám na sobě černé průhledné silonky s černými puntíky, černou sukni do poloviny stehen, která sahá do pasu, což ovšem zakrývá vypasovaná mikina s vycpávkami na ramenou a na vrchu s nabíranými rukávy. Má stejnou-tu krásnou růžovo-červenou- barvu,jako mé látkové polobotky, jejichž tkaničky a okraje jsou bílé a ladí s mými hodinkami a slunečními brýlemi. Brýle jsou trochu styl "Gaga"-nahoře rovné, velké a zvýrazněné zebřím proužkem nad sklíčky. Vlasy mám stažené do drdolu s ofinou a na uši jsem nasadila černo-barevné náušnice.
Přišla jsem na nádraží. Měla jsem jet autobusem do školy, ale ještě před tím si chtěla koupit koblihu ke snídani. Před obchodem stála parta asi patnáctiletých dětí. Všichni se na mě začali otáčet, ukazovat si, šeptat si. Nasadila jsem úsměv a dělala, že nevím o tom, že jsem středem jejich zájmu. Když jsem z obchodu vyšla, jako by už na mě skupinka čekala. Opět komentáře, pohledy, ... Co přesně říkali, nevím, protože se to v těchto situacích snažím neposlouchat, aby mě to zase tolik nemrzelo.
Až když jsem nasedla do autobusu, začala jsme si prohlížet ty ubožáky. Asi Vás to nepřekvapí. Děvčata: Každá měla kalhoty+tenisky. K tomu buď mikina, nebo lyžarská bunda (slyšely předpověď počasí? Hlásily 20 C!) Pyšnily se značkami z dílny DC,Horsefeathers a jedna dívka se vybavila botkami Converse ve světle růžovém odstínu k nimž doladila tašku stejné značky s nápisem Converse jak kráva. Vlasy buď v nízkém drdůlku, nebo volně splývající. Doplňky povýšily outfit o několik úrovní výše-stříbrný řetízek se srdíčkem, stříbrný náramek houpající se na ruce a několik prstýnku (tenhle je od kamarádky, tenhle od přítele, tenhle jsme si koupila sama,..)Make-upem vše dovedly k dokonalosti, když zvolily černé linky na spodní víčko a řasenku na vrchní řasy. A samozřejmě pořádnou porci korektoru(drží se zřejmě hesla: Hlavně ať je vidět!)
Chlapci: Volné jeany, mikiny od maminky k Vánocům a "..tu bundu Quiksilver, co jsem si tak dlouho přál."Jestli stále doufáte, že se zmíním o jediném chlapci z partičky, který opravdu jako frajer vypadal, čekáte marně. U nikoho z nich to nevypadalo přirozeně a TO je na tom to nejhorší.
14:32
Právě jsem nasedla do autobusu směrem domů. Moje nové domovské město se se mnou, ale nezapomnělo rozloučit. Na rozloučenou vyslalo pět šestnáctiletých kamarádů. Když jsem kolem prošla, příjemným tónem pronesli: "Ty krááávo!" a já mohla vesele odhopkat k autobusu. Mám teď záplavu nápadů, co na sebe! Těch nejbláznivějších! Mám chuť si vzít to, co je právě v módě, aby mě zítra zase každý ocenil! A já se zase cítila tak fajn, jako teď! Jako po dnešku! Jsem pyšná na to, že jsem jiná a že na mě všichni zírají! Je to super!
... teď vážně. Chci pryč. Chci zpátky do Anglie, kde na mě nikdo nekouká, nikdo se nestará a nikdo nepomlouvá. A jestli pomlouvali? Tak o tom nevím a tím se dostáváme k celé pointě: Když už nutně chce někdo někoho kritizovat a vymýšlet nej(h)různější "vtipné" poznámky, které by se mohli zalíbit dalšímu přihlížejícímu kamarádovi, ať to dělá tak, aby o tom střed zájmu nevěděl. K čemu to SAKRA je, když o tom ví? Fakt jde o to, aby se dotyčný odlišný cítil mizerně?
A nebo mám pro lidi, co tohle dělají, ještě jednu možnost: Ke člověku, ke kterému něco máte prostě přijďete a řekněte mu, že Vám připadá, že se například ta sukně k tomu saku prostě nehodí. Snad všechno je lepší, než to, co se tu teď děje!
Jasně, tímhle článkem k žádné celo republikové revoluci nedojde. Ale fakt bych si přála, aby si to přečetl alespoň jeden člověk, který tohle dělá a zamyslel se nad tím. Nebo to občas děláme všichni..?
Možná někoho z Vás napadne napsat komentář v tom smyslu, že já tady ty lidi také pomlouvám, ale doufám, že si uvědomujete, že je to úplně něco jiného. Je to anonymní a nikdy bych to těm lidem nedávala osobně najevo. Vlastně mi tady jde taky o to, jim to konečně trochu "oplatit", vyřádit se, vypsat tu zlost, to že mě to prostě trápí. Mě se jejich styl také nelíbí, ale z vnějšku ho respektuji.
Na sobě mám: boty, silonky, mikina a brýle vše Primark :D, přívěšek Clarie´s, sukni HM, triko Top shop, hodinky Playboy, kabelka David Jones, náušnice z Řecka.
A takhle jsem jela zpátky:
Konečně doma. S mojí kočičkou:)
Aspoň něco na tom dni bylo kladného-v second handu jsem objevila tuto čepici Dior za 70,-Kč!!!!! Jestli je to originál, to opravdu nevím :D, každopádně na ní žádný očividný fake znak není a já jí budu nosit elegantně-jako by byla pravá:)
Mějte se krásně! Děkuju, že Vás mám!
neděle 19. září 2010
Jsem zpátky a pořádně unavená
Přijela jsem dnes kolem jedenácté hodiny ráno. Pak vyprávěla rodičům, jaké to tam bylo a jela za Babičkou a to celé vyprávěla znovu. V autobuse jsem nespala.. Jsem nepříčetně unavená. Nejhorší na tom všem je zítřejší první návštěva mé nové školy. Navíc učím do 18:15. Jinak mám ale rozvrh nádherný: V úterý pouze dva předměty, ve středu pět předmětů, ve čtvrtek jednu hodinu (tělocvik od 10.00) a v pátek neučím. Mám ze zítřka strach: aby vše proběhlo tak, jak má, já byla tam kde mám být, aby tam byli lidé s kterými si budu rozumět(stačí jeden/jedna) atd atd. Tento týden musím ještě dojíždět, příští už bychom se měli stěhovat s mým Ráďou do bytu.
Anglie byla dokonalá, ale teď nemám sílu o tom psát. Snad zítra, nebo pozítří, ...
Mám spoustu fotek, takže se rozhodně máte na co těšit! Navíc jsem si koupila "hříšné množství":D nového oblečení, doplňků a bot v Primarku(, ...) :)
Tady je alespoň pár fotek:
Ani jsem je neupravovala,..
A nakonec malá ukázka toho, co jsem nakoupila:
Anglie byla dokonalá, ale teď nemám sílu o tom psát. Snad zítra, nebo pozítří, ...
Mám spoustu fotek, takže se rozhodně máte na co těšit! Navíc jsem si koupila "hříšné množství":D nového oblečení, doplňků a bot v Primarku(, ...) :)
Tady je alespoň pár fotek:
Ani jsem je neupravovala,..
A nakonec malá ukázka toho, co jsem nakoupila:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)