7.-8.třída. Objevuji značkové obchody jako Orsay, CA, New Yorker a Kenvelo:D Móda mě moc nebaví, ale toužím po "značkovém" oblečení:)Můj největší zážitek byl, když mě jeden večer Maminka vzala do auta s tím, že jedeme nakupovat oblečení do Kenvela. K mému svátku. Měli tam zrovna nějakou akci kup za 2000,-Kč zaplať 1000,-Kč. (pamatujete?:D)
Ráda jsem vrstvila, nenosila doplňky, malovat se začala až v osmé třídě(připadala jsem si tehdy jako mrkací panenka-když jsem měla poprvé namalované řasy:D)
6. třída. x let jsem nosila vlasy sestřižené na mikádo. A milovala čelenky. Hlavně ty široké. Měla jsem snad všechny barvy, ale moje neoblíbenější byla ta tyrkysová na obrázku napravo.
Asi "nejlepší" období :D Období, kdy jsem chtěla být chiq! :D Návleky, perly, volné sukně ke kolenům a stále vrstvení a čelenky. Ovlivnil mě výlet do Londýna. Tady asi došlo k takovému mému módnímu zlomu, kdy jsem se začala o módu více zajímat.. (nedocházelo mi, že k tomu, aby byl člověk krásný a módní hezké oblečení nestačí! Na vlasy a make-up jsme vůbec nemyslela)respekt mé zelené mikině, kterou jsem nosila pořád:D
Pomalu jsem si našla styl, který se mi líbil a bohužel se trochu lišil od toho, který měli rádi mí spolužáci a spolužačky. Strašně jsem si přála dlouhou sukni, a když jsem ji konečně objevila(je to ta růžová), tak jsme byla hrozně pyšná a vyšla si v ní do školy. Všichni na mě koukali, jak na debila a cestou domů se mi posmívali a křičeli na mě: "Princezno!". Šaty šly do koše a s nimi i moje odvaha nosit něco odlišného. Jak rychle jsem začala se svým stylem oblékání experimentovat, tak rychle jsem také přestala.
A přišla jsem na gympl, poznala nové lidi, nechala si udělat melíry, začala si žehlit vlasy, používat make-up a rozhodla se, že můj styl bude elegantní. Za to jsme teď hrozně ráda, protože spousta věcí, které jsme si v té době koupila, se dají krásně nosit i teď. prostě nadčasové kousky:)Pak mě ale přestalo bavit být za "slušňačku". Chtěla jsme být Emo!:D Spolužáky a rodinu málem trefil infarkt. To byla tedy pořádná změna! Naštěstí(!!) mi to vydrželo jen asi týden:)
Ano, za tuto fotku se opravdu velmi, velmi stydím:DA pak jsem začala být opět trochu elegantní, ale už "neposlušná"... už žádná maminčina holčička.
Prvák až druhák na gymplu. Pochopila jsem, jaký je ten styl, kteří ti maloměšťáci, kteří mě za můj styl napadali, obdivují, a tak jsem začala nosit barbie styl, značky všude a hlavně aby byly vidět a stejně tak make-up-hlavně pořádnou porci! Kouřila jsem, jezdila na diskotéky a odměnou za to mi byla nesnesitelná namyšlenost, ztráta několika přátel, pomluvy, nepřirozenost a přízeň těch cool lidí! .. a to, že kdybych se teď takhle někde potkala, tak si dám přes pusu.Na druhou stranu jsem alespoň zjistila, že takhle žít nechci a že to prostě nejsem já.
Poslední fotka je už přechod do normálního stavu:D Tam už jsem začínala být zase sama sebou:)
Tohle bylo divné období.opět Móda mě v tu dobu nezajímala, nebavila. Hlavně pohodlí! A tak nějak mi bylo i jedno, jak vypadám (včetně vlasů, make-upu) V tu dobu jsem si toho ani moc nekupovala, takže jsem prostě nosila to, co jsem už měla, kombinovala páté přes deváté a bylo mi to fuk. A není to tak dávno-řekla bych tak před rokem a půl.
Všechny mé doplňky ze 4.-7.třídy:DTeď jsme konečně sama sebou. Přirozená. Jsem spokojená s tím jaká jsem, jak vypadám a co si oblékám. A za to, že jsem se našla nejvíc vděčím určitě svému Ráďovi. Jeho přirozenost a spontánost mě navedla na správnou cestu co se chování týče(na mé otřesné chování mě výrazně upozorňoval. A také na to, co si o mě ostatní myslí. Dnes se smíchem říká, že už "je to se mnou o něco lepší":/ :D) a Vy a Vaše blogy mi pomohli najít můj styl:) Má ráda patetické výjevy:D
PS: Ve svém story jsem zastihla jen taková ta nejzásadnější období:D Ve skutečnosti to bylo všechno trochu komplikovanější, to asi chápete:)
Zajímalo by mě, co Vy? Jaké bylo období, které se nejvíce lišilo od toho, jaké jste teď? (ať už vzhledem, nebo chováním)
